Důvod vzniku společné měny
O vytvoření hospodářské a měnové unie (HMU) se v Evropě hovořilo již od konce 60. let minulého století. Účelem vytvoření HMU byla koordinace hospodářských a fiskálních politik, společná měnová politika a společná měna – euro. Zavedení jednotné měny má mnoho výhod:
- usnadňuje podnikům přeshraniční obchod
- občanům usnadňuje cestování, pohyb, hledání zaměstnání a studium v zahraničí
- udržuje stabilitu cen.
Než však k přijetí eura došlo, bylo nutné překonat mnohé politické a hospodářské překážky: např. nedostatečné politické odhodlání euro zavést, jindy se vyskytly rozpory ohledně hospodářských priorit či došlo k otřesům na mezinárodních trzích. Všechny tyto aspekty pokrok na cestě k hospodářské a měnové unii zpomalily.
Cesta k euru
Mezinárodní měnová stabilita v období bezprostředně po druhé světové válce neměla dlouhého trvání. Nestabilita mezinárodních měnových trhů ohrožovala společný systém cen společné zemědělské politiky, která v té době tvořila hlavní pilíř Evropského hospodářského společenství. Pozdější pokusy o dosažení stabilních směnných kurzů překazila ropná krize a další otřesy na trhu. Ke spuštění Evropského měnového systému (EMS) tak došlo až v roce 1979.
Evropský měnový systém byl založen na systému směnných kurzů. Používal se k tomu, aby se kurz měn, které se ho účastnily, udržel v úzkém pásmu bez větších výkyvů. Tento zcela nový přístup v podobě EMS představoval bezprecedentní míru koordinace měnových politik mezi jednotlivými zeměmi Unie a fungoval úspěšně více než 10 let.
Od Maastrichtu po euro a eurozónu
Pod vedením tehdejšího předsedy Evropské komise Jacquese Delorse vypracovali guvernéři centrálních bank zemí EU v roce 1989 Delorsovu zprávu, která nastínila cestu k hospodářské a měnové unii. Na dekádu 1990–1999 navrhla třífázové přípravné období. Evropští lídři tato doporučení přijali.
Nová smlouva o Evropské unii, která obsahovala ustanovení potřebná k realizaci měnové unie, byla Evropskou radou přijata v nizozemském Maastrichtu v prosinci 1991.
Po 10 letech příprav se euro stalo 1. ledna 1999 realitou. První tři roky mělo formu „virtuální“ měny a používalo se pouze pro účely účetnictví a elektronických plateb. Samotné euromince a bankovky byly uvedeny do oběhu 1. ledna 2002, kdy proběhl ve 12 zemích EU největší přechod na jinou hotovostní měnu v historii.
Společnou měnu denně používá více než 350 milionů Evropanů v 21 zemích EU. To z ní činí hmatatelný symbol evropské integrace. Další země na její přijetí čekají.