Euro je druhou nejpoužívanější měnou pro globální finanční transakce a atraktivní rezervní měnou pro země po celém světě.
Úrokové sazby eurozóny ovlivňují hospodářský vývoj i cenovou stabilitu. Za řízení každodenních měnových pohybů a výměn odpovídá nezávislá Evropská centrální banka (ECB). ECB sídlí ve Frankfurtu nad Mohanem a funguje jako centrální banka 21 zemí Evropské unie, které euro přijaly za svou národní měnu. Zaměřuje se na udržování cenové stability a zachování kupní síly jednotné měny.
I když daně a vnitrostátní rozpočty zůstávají v pravomoci jednotlivých zemí, vlády členských států EU se dohodly na společných pravidlech pro řízení veřejných financí, podle kterých koordinují svou činnost zaměřenou na udržení stability, růstu a zaměstnanosti.
Ministři financí zemí eurozóny se několikrát ročně scházejí v tzv. Euroskupině, aby jednali o záležitostech týkajících se eura. Koordinují své hospodářské a rozpočtové politiky s cílem vytvořit podmínky pro silnější ekonomický růst.
Emise mincí a bankovek
Od roku 2002 provádějí emisi eurobankovek národní centrální banky zemí eurozóny společně. Každá z nich odpovídá za podíl na celkové roční emisi jedné či více nominálních hodnot eurobankovek.
Za ražbu euromincí odpovídají vlády jednotlivých zemí eurozóny.
Opatření proti padělání
Hlavní roli při navrhování euromincí a eurobankovek hrají ochranné prvky. Od zavedení jednotné měny je míra padělání v eurozóně poměrně nízká. Eurobankovky i euromince vydávané v zemích eurozóny, které mají specifickou podobu, se používají jako platidlo v celé eurozóně. Proto je zapotřebí dohodnout se na společných pravidlech a koordinaci boje proti padělání, aby byla zajištěna stejná úroveň ochrany eura ve všech zemích. Politika EU v oblasti boje proti padělání společné měny spočívá na čtyřech pilířích: prevenci, represi, odborné průpravě a spolupráci.
Tato stránka byla naposledy aktualizována dne 12 ledna 2026.
