Euro je druhá nejčastěji používaná měna v globálních finančních transakcích – proběhne v ní přibližně 39 % jejich objemu. Do této hodnoty přitom nejsou započítány platby v eurech rámci eurozóny. Euro je pro ostatní země rovněž atraktivní rezervní měna. V roce 2017 bylo v eurech drženo přibližně 20 % světových rezerv.
Úrokové sazby eurozóny ovlivňují hospodářský vývoj i cenovou stabilitu. Všechny každodenní pohyby měny a směnné transakce si vyžadují určitou formu řízení a správy: Ty má na starost nezávislá Evropská centrální banka (ECB), která sídlí ve Frankfurtu nad Mohanem. ECB funguje jako centrální banka 20 zemí Evropské unie, které euro přijaly. Zaměřuje se na udržování cenové stability a zachování kupní síly jednotné měny.
Výběr daní mají na starost členské státy a každá země si rozhoduje o svém rozpočtu. Vlády členských států ale sestavily společná pravidla pro řízení veřejných financí, podle kterých koordinují svou činnost zaměřenou na udržení stability, růstu a zaměstnanosti.
Emise mincí a bankovek
Od roku 2002 provádějí emisi eurobankovek národní centrální banky zemí eurozóny společně. Každá z nich odpovídá za podíl na celkové roční emisi jedné či více nominálních hodnot eurobankovek.
Odpovědnost za ražbu euromincí nesou jednotlivé vlády zemí eurozóny.
Opatření proti padělání
Hlavní roli při navrhování euromincí a eurobankovek hrají ochranné prvky. Od zavedení jednotné měny až dosud byla míra padělání v eurozóně poměrně nízká. Eurobankovky i euromince vydávané v zemích eurozóny, které mají specifickou podobu, se používají jako platidlo v celé eurozóně. Proto je zapotřebí dohodnout se na společných pravidlech a koordinaci boje proti padělání, aby byla zajištěna stejná úroveň ochrany eur ve všech zemích. Politika EU v oblasti boje proti padělání společné měny spočívá na čtyřech pilířích: prevenci, represi, odborné průpravě a spolupráci.