Lucemburský ministr zahraničních věcí Joseph Bech byl pevně přesvědčen o nutnosti spolupráce sousedních zemí v rámci hospodářských a politických partnerství, jako je Evropské společenství uhlí a oceli. Již v roce 1944 se významně podílel na vzniku, kterou společně vytvořily exilové vlády Lucemburska (jejímž byl členem), Belgie a Nizozemska.
Velká myšlenka sjednocené Evropy – i když pro některé stále utopická – v naší době vykročila ze sféry pouhé ambice do fáze praktické realizace.
Život a doba
Během působení v exilové vládě své země Bech spatřoval ve vytvoření Evropského společenství uhlí a oceli nejen možnost, jak zabránit dalšímu ničivému konfliktu podobnému druhé světové válce, ale také příležitost pro svou malou zemi. Jako řada politiků té doby byl přesvědčen, že úzké vztahy a pevné vazby zamezí opětovnému rozkolu mezi evropskými národy.
Vize pro Evropu
Joseph Bech předsedal v červnu 1955 konferenci v italské Messině, z níž později vzešla Římská smlouva, základ Evropského hospodářského společenství a předchůdce dnešní Evropské unie. Tato konference se zaměřila na memorandum předložené třemi zeměmi Beneluxu, čehož se Bech aktivně účastnil jako zástupce Lucemburska.
Z projevu Josepha Becha ve Štrasburku v roce 1968
Z projevu Josepha Becha ve Štrasburku v roce 1968
Proč jsme zahájili evropský projekt po druhé světové válce? Protože jsme považovali za naprosto nezbytné vytvořit novou Evropu, v níž se bude moci usmířit Francie a Německo.
A teď můžeme říci, že alespoň v této oblasti – která je oblastí klíčovou, protože na ní závisí mír v Evropě – se podařilo vytvořit myšlenku sjednocené Evropy, což bylo jedním z cílů boje za Evropu.