Přejít na hlavní obsah

Zakládající smlouvy

Evropská unie je založena na zásadách právního státu. Veškerá její činnost podléhá pravidlům stanoveným ve smlouvách, které byly dobrovolně a demokraticky ratifikovány všemi členskými státy Unie. Evropská komise, která navrhuje nové předpisy, například nemůže podávat návrhy týkající se oblasti, jež není upravena některou ze smluv.

Smlouva je právní akt, jehož ustanovení jsou pro členské státy závazná. Smlouvy definují cíle EU a pravidla, jimiž se řídí činnost orgánů Unie. Dále vymezují způsob, jakým jsou přijímána rozhodnutí a také vztah EU vůči členským státům.

Smlouvy je třeba občas novelizovat, aby Unie mohla fungovat efektivně a transparentně a aby mohlo být udělováno členství novým státům a navazována spolupráce v nových oblastech (jako je například společná měna).

Smlouvy také stanoví způsob schvalování nových právních předpisů, které pak členské státy začleňují do svých právních systémů. Úplné znění smluv, právních předpisů, rozsudků a legislativních návrhů najdete v databázi EUR-Lex.

Toto jsou hlavní evropské smlouvy (řazeno chronologicky od té nejnovější po tu nejstarší):

Zakládající smlouvy byly pozměněny pokaždé, když přistupovaly nové státy:

  • 2013 (Chorvatsko)
  • 2007 (Bulharsko, Rumunsko)
  • 2004 (Česko, Estonsko, Kypr, Maďarsko, Malta, Litva, Lotyšsko, Polsko, Slovensko, Slovinsko)
  • 1995 (Finsko, Rakousko, Švédsko)
  • 1986 (Portugalsko, Španělsko)
  • 1981 (Řecko)
  • 1973 (Dánsko, Irsko, Spojené království)

Videogalerie