Evropská unie vychází ze zásad právního státu. Veškerá její činnost podléhá pravidlům stanoveným ve smlouvách, které byly dobrovolně a demokraticky ratifikovány všemi členskými státy Unie. Evropská komise, která navrhuje nové předpisy, například nemůže podávat návrhy týkající se oblasti, jež není upravena některou ze smluv.
Smlouva je právní akt, jehož ustanovení jsou pro členské státy závazná. Smlouvy definují cíle EU a pravidla, jimiž se řídí činnost orgánů Unie. Dále vymezují způsob, jakým jsou přijímána rozhodnutí a také vztah EU vůči členským státům.
Smlouvy je třeba občas novelizovat, aby Unie mohla fungovat efektivně a transparentně a aby mohlo být udělováno členství novým státům a navazována spolupráce v nových oblastech (jako je například společná měna).
Smlouvy také stanoví způsob schvalování nových právních předpisů, které pak členské státy začleňují do svých právních systémů. Úplné znění smluv, právních předpisů, rozsudků a legislativních návrhů najdete v databázi EUR-Lex.
Toto jsou hlavní evropské smlouvy (řazeno chronologicky od té nejnovější po tu nejstarší):
Lisabonská smlouva
podpis: 13. prosince 2007
vstup v platnost: 1. prosince 2009
účel: posílit demokratičnost a efektivitu Unie a vytvořit podmínky ke společnému řešení globálních problémů, jako je například změna klimatu
hlavní změny: rozsáhlejší pravomoci Evropskému parlamentu, nový systém hlasování v Radě, zavedení občanské iniciativy, funkce stálého předsedy Evropské rady a vysokého představitele pro zahraniční a bezpečnostní politiku a nový diplomatický sbor EU.
Lisabonská smlouva stanoví:
– pravomoci Evropské unie
– pravomoci členských států
– sdílené pravomoci
Cíle a hodnoty Evropské unie jsou stanoveny v Lisabonské smlouvě a Listině základních práv EU
Smlouva o Ústavě pro Evropu (2004) – sledovala podobné cíle jako Lisabonská smlouva. Byla podepsána, ale nebyla nikdy ratifikována.
Niceská smlouva
podpis: 26. února 2001
vstup v platnost: 1. února 2003
účel: reforma evropských institucí zaměřená na jejich zefektivnění poté, co se počet členských států má zvýšit na 25
hlavní změny: nové složení Evropské komise a změna hlasovacího systému v Radě
Amsterodamská smlouva
podpis: 2. října 1997
vstup v platnost: 1. května 1999
účel: reforma evropských institucí související s přípravou na přistoupení nových členských států
hlavní změny: doplnění, přečíslování a konsolidace Smlouvy o EU a Smlouvy o EHS, transparentnější rozhodovací proces (častěji se začal používat tzv. řádný legislativní postup)
Smlouva o Evropské unii – Maastrichtská smlouva
podpis: 7. února 1992
vstup v platnost: 1. listopadu 1993
účel: přípravná opatření na zavedení evropské měnové unie a nových prvků politické unie (vymezila občanství, společnou zahraniční politiku a politiku v oblasti vnitřních záležitostí)
hlavní změny: vytvoření Evropské unie a zavedení procesu spolurozhodování, díky kterému dostal při rozhodování větší slovo Evropský parlament; nové formy spolupráce mezi členskými státy, například v oblasti obrany, spravedlnosti a vnitřních záležitostí
Jednotný evropský akt
podpis: 17. února 1986 (Lucemburk) / 28. února 1986 (Haag)
vstup v platnost: 1. července 1987
účel: reforma evropských institucí v rámci příprav na přistoupení Portugalska a Španělska a urychlení rozhodovacího procesu umožňující zavedení jednotného trhu
hlavní změny: rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou v Radě (jediný stát má užší možnost práva veta při hasování); zavedení tzv. postupu spolupráce a postupu souhlasu, díky nimž získává větší vliv Evropský parlament
Smlouva o jednotných orgánech – Bruselská smlouva
podpis: 8. dubna 1965
vstup v platnost: 1. července 1967
účel: sloučení evropských orgánů
hlavní změny: vytvoření společné Komise a Rady pro všechna tři Evropská společenství (EHS, Euratom a ESUO); zrušena Amsterodamskou smlouvou
Římské smlouvy: Smlouvy o EHS a EURATOMU
podpis: 25. března 1957
vstup v platnost: 1. ledna 1958
účel: založení Evropského hospodářského společenství a Evropského společenství pro atomovou energii
hlavní změny: prohloubení evropské integrace rozšířením hospodářské spolupráce
Plné znění Smlouvy o založení Evropského hospodářského společenství
Plné znění Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii
Smlouva o založení Evropského společenství uhlí a oceli
podpis: 18. dubna 1951
vstup v platnost: 23. července 1952
konec platnosti: 23. července 2002
účel: dosažení provázanosti odvětví uhlí a oceli jednotlivých členských států, což mělo zamezit tomu, aby některá ze zemí začala mobilizovat své ozbrojené složky bez vědomí ostatních; uvolnění napětí a posílení vzájemné důvěry po druhé světové válce; platnost Smlouvy o ESUO vypršela v roce 2002
Plné znění Smlouvy o založení Evropského společenství uhlí a oceli
Zakládající smlouvy byly pozměněny pokaždé, když přistupovaly nové státy:
- 2013 (Chorvatsko)
- 2007 (Bulharsko, Rumunsko)
- 2004 (Česko, Estonsko, Kypr, Maďarsko, Malta, Litva, Lotyšsko, Polsko, Slovensko, Slovinsko)
- 1995 (Finsko, Rakousko, Švédsko)
- 1986 (Portugalsko, Španělsko)
- 1981 (Řecko)
- 1973 (Dánsko, Irsko, Spojené království)
Tato stránka byla naposledy aktualizována dne 21 dubna 2026.