Italský politik Alcide De Gasperi řídil obnovu své země po druhé světové válce a hrál přední úlohu v poválečné integraci Evropy.
Budoucnost nelze stavět silou ani s chutí dobývat, ale trpělivým uplatňováním demokratických zásad, vůlí k dohodě a respektováním svobody.
Život a doba
De Gasperi byl předsedou italské vlády v letech 1945 až 1953, tedy v období, kdy došlo v Itálii k upevnění demokracie a hospodářské obnově.
De Gasperiho vize ale byla daleko širší – a sice vize mezinárodní spolupráce jakožto základu pro zachování míru. Zasloužil se o to, aby Itálie přijala americký Marshallův plán a vstoupila do NATO. Za jeho vlády vznikly silné vazby mezi jeho zemí a Spojenými státy, což nebylo nijak lehké, protože Itálie měla toho času jednu z největších komunistických stran v západní Evropě.
Vize pro Evropu
De Gasperi aktivně bojoval od konce války za jednotu Evropy s přesvědčením, že je to jediný způsob, jak zabránit budoucím konfliktům. Motivací pro něj byla jasná vize sjednocené Evropy, která jednotlivé státy nenahradí, ale umožní jim, aby spolupracovaly a navzájem se doplňovaly a podporovaly.
De Gasperiho úsilí přispělo v konečném důsledku k vytvoření Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO), které účinně zamezilo tomu, aby se evropské národy pustily do vzájemného válečného konfliktu.
Z projevu Alcide De Gasperiho, 12. ledna 1951 ve Štrasburku
Z projevu Alcide de Gasperiho, 12. ledna 1951 ve Štrasburku
Pokud vytvoříme jen společné správní orgány a nebude existovat politická vůle na vyšší úrovni, kterou by reprezentoval ústřední orgán, v němž by se setkávaly politické postoje jednotlivých států, narážely by na sebe a vzájemně se inspirovaly, hrozí to, že evropská aktivita bude ve srovnání s aktivitou jednotlivých států postrádat jiskru a dostatečné impulzy. Možná, že takový orgán bude považován za utiskující a zbytečný, tak jako jeho předchůdci ve Svaté říši římské v době jejího úpadku.